Slunce pomáhá tělu s tvorbou vitaminu D a ovlivňuje naše biorytmy, zároveň ale může poškozovat buněčnou DNA v kůži. Jak velkou zátěž pro člověka představuje, přitom nezáleží jen na délce pobytu venku nebo použitém opalovacím krému. Roli hraje také genetika, která ovlivňuje tvorbu pigmentu, schopnost buněk bránit se oxidačnímu stresu i to, jak účinně si organismus poradí s poškozením.
Většina lidí posuzuje působení slunce hlavně podle toho, co vidí na své kůži: zarudnutí, opálení, spálení, olupování nebo pigmentové skvrny. Tyto projevy jsou ale až výsledkem procesů, které probíhají uvnitř buněk. UV záření může buněčnou DNA poškozovat přímo, nebo nepřímo prostřednictvím volných radikálů. Tělo sice má vlastní obranné a opravné mechanismy, problém ale nastává ve chvíli, kdy je UV zátěž příliš vysoká nebo se opakuje dlouhodobě. Pak už ochranné kapacity nemusí stačit.
„Kůže není pasivní obal těla. Na UV záření reaguje jako živý orgán: snaží se chránit, opravovat poškození a regulovat zánětlivou reakci. Když je ale dávka slunečního záření příliš vysoká, může dojít k poškození, které se neprojeví jen okamžitým spálením, ale i dlouhodobými změnami. UV záření poškozuje buňky kůže buď tím, že přímo způsobuje změny v DNA buněk pokožky, nebo nepřímo tvorbou volných radikálů uvnitř kůže,“ vysvětluje Mgr. Hana Sládková Kavínová, vědecká specialistka na nutriční genetiku ze společnosti GHC Genetics.
Spálení odezní, některé změny ale mohou zůstat
Kůže se po spálení sice zahojí, ale to neznamená, že každé poškození zmizí beze stopy. Především je nutné rozlišovat mezi akutním a chronickým poškozením. Akutní reakci zná téměř každý: zarudnutí, bolestivost, otok, někdy i puchýře. Chronické poškození bývá méně dramatické, ale z dlouhodobého hlediska zásadní. Opakované působení UV záření může vést k poškozování kolagenních a elastinových vláken, a tím ke ztrátě pružnosti kůže, tvorbě vrásek a pigmentových skvrn. Dlouhodobé poškození DNA kožních buněk zároveň může přispět i ke vzniku nezhoubných i zhoubných kožních nádorů.
Cílem prevence ale není zavřít se před sluncem doma. „Sluneční záření má pro organismus i pozitivní přínosy, ať už jde o synchronizaci cirkadiánních rytmů nebo o tvorbu vitaminu D v kůži. Důležité je hledat rovnováhu mezi dostatečnou ochranou a rozumným pobytem na slunci. Od jara do podzimu dokážou sluneční paprsky v naší kůži vytvořit v přepočtu asi 10 000 IU vitaminu D za několik minut, přičemž tímto způsobem se na rozdíl od suplementace nelze předávkovat,“ vysvětluje Sládková Kavínová. U lidí, kteří jsou na UV záření vysoce citliví a musí se před sluncem chránit důsledněji, je podle ní vhodné myslet i na možný nedostatek vitaminu D.
Proč se někdo hned spálí a jiný se snadno opálí?
To, jak rychle se člověk spálí, jak dobře se opaluje a jak výrazně reaguje na slunce, není dáno jen tím, kolik času tráví venku. Část odpovědi je zapsaná v genech. Člověk se světlou kůží, pihami nebo zrzavými vlasy obvykle reaguje hůře než člověk, který se snadno opaluje dohněda. Rozdíl tedy nespočívá jen ve zvyku na slunce, ale často také v odlišné genetické výbavě. Lidé s příznivějšími predispozicemi dokážou po vystavení UV záření efektivněji tvořit melanin, tedy tmavě hnědý kožní pigment, který pomáhá bránit průchodu UV záření kůží.
Vyšší genetické riziko však neznamená, že člověk stoprocentně onemocní, ale že by měl být důslednější v prevenci. Obecně lze rozlišit vzácné, ale závažné patogenní mutace v genech souvisejících s protinádorovou ochranou – například geny CDKN2A, CDK4 nebo TP53, které mohou významně zvyšovat riziko maligního melanomu – a častější, méně závažné genetické varianty, které ovlivňují například pigmentaci, antioxidační ochranu, obnovu kolagenu nebo zánětlivou odpověď kůže. Genetické predispozice tak určují, že u některých lidí má stejné množství slunce prudší biologickou odezvu než u jiných.
„Vyšší citlivost kůže na UV záření je spojena s rychlejším stárnutím i poškozením kůže, které může vést až k nádorovému bujení. Právě proto je znalost genetických predispozic pro prevenci užitečná. U osob s rizikovými variantami je na prvním místě pravidelný screening, ať už formou samovyšetření kůže, nebo každoroční dermatoskopie u dermatologa. Pokud navíc na základě testu víte, v jaké oblasti obranyschopnosti kůže máte nevýhodné genové varianty, je možné prevenci ještě lépe zacílit například pomocí doplňků stravy,“ doporučuje Hana Sládková Kavínová.
Prevence šitá na míru
Prevence nespočívá v jedné univerzální radě pro všechny. Základem zůstává rozumné omezení UV expozice, ochrana kůže oděvem, pokrývkou hlavy a opalovacím krémem, stejně jako pravidelné sledování znamének a změn na kůži. U lidí s vyšší citlivostí na UV záření nebo rizikovými genetickými predispozicemi ale může dávat smysl nastavit prevenci přesněji: častěji chodit na dermatoskopii, důsledněji plánovat pobyt na slunci, myslet na podporu antioxidační ochrany i na hladinu vitaminu D v případě, že se člověk před UV zářením chrání velmi intenzivně.
Právě v tom může pomoci znalost vlastního genetického nastavení. Genetická analýza GenScan® od GHC Genetics zjistí, zda nenesete vysoce rizikové geny spojené s výrazným rizikem rakoviny kůže. Dále může ukázat, kde má člověk vyšší citlivost a mezery v obranyschopnosti. Nejde tedy o to žít podle testu, ale využít ho jako další vodítko k dlouhodobé péči o zdraví. „Nejlepší prevence není ta nejpřísnější, ale ta, která odpovídá konkrétnímu člověku. Pokud víme, kde má organismus rezervu, můžeme tomu přizpůsobit i ochranu před sluncem,“ uzavírá Sládková Kavínová.
About the Author
